pondělí 6. listopadu 2017

Génius z jiné dimenze: Egon Schiele




Egon Schiele patří mezi filmy tematizující střet umělce (osobnosti žijící ve specifickém „světě umění“, ve zvláštním rytmu a svérázné duševní atmosféře) s institucemi, hodnotami a morálkou společenské masy. Společnost zde umělce soudí a vězní jako pornografa, nárokuje si jeho účast ve svých válečných konfliktech a je ochotna kupovat jeho obrazy za horentní sumy, přestože on komerci odmítá (Schiele: „Nejde mi o peníze“ – Klimt: „Chápu“). Ať už spolu se Schielem a Klimtem kroutíme hlavami nad soudcem pálícím umělecké dílo a nařizujícím další zabavit, anebo nad Schielem, který dokáže za partnerkou opouštějící jejich vztah zvolat jen „potřebuju tě kvůli tomu obrazu“, pokaždé jde o projev odpojení uměleckého životního stylu od hodnot „vnějšího světa“ – od legislativy, od ekonomických aspektů existence a umělecké tvorby, od konvenčních podob milostných a mezilidských vztahů.

Schieleho poslední vztah s Edith ze sousedství nefunguje, protože tato žena nepochází na rozdíl od předchozích Schieleho partnerek z uměleckého prostředí. Je spíše konzumentkou umění toužící mít na zdi pověšené moderní obrazy a jejich autora jako živý objekt ležící v ložnici. Není však připravena na to, že Schiele vztah chápe jako hru pro tři aktéry: Schieleho, jeho umění a ženu jako inspirační zdroj. Protože Schiele k ženám přistupuje rovněž jako k objektům (modelům), stává se tento vztah dalším příkladem neslučitelnosti umělce s „vnějším světem.“

Schieleho maximě, že hodnota umění přesahuje ekonomické principy, dá paradoxně za pravdu šmelinář na černém trhu, který je ochotný v těžkých válečných časech vyměnit chinin pouze za umělecké předměty. Kdo nemá nic víc než peníze, ten je synem smrti, protože úleva od bolesti a záchrana života je možná jen skrze umění. Přestože se rodinné šperky a další cenné artefakty dostávají do rukou zkušenému překupníkovi, metafora umění jako spásy a hodnoty cennější zlata je touto epizodou zachována.

Rozpor pozorujeme i mezi Schieleho charakteristickým expresionistickým tvůrčím stylem a realistickou filmovou reprezentací jeho příběhu. Schieleho poetikou je krása skrývající se v ošklivosti vyzáblých, deformovaných, špinavých, barvami a odlesky hrajících těl. Biografickým momentům, jež Schiele unikátně převedl na malířské plátno v této přitažlivé ošklivosti, vrací film naturalistickou podobu reality zbavené asymetrií, hýřivých barev a anorektických lidských přízraků. To, jak Schiele svět kolem sebe viděl, musíme číst z jeho obrazů. Z filmu můžeme naopak číst, jaká podoba světa a jaké poměry v něm jej možná inspirovaly k poetice groteskní deformace a šerednosti.
_________________________________________________________________________________________

Egon Schiele (Egon Schiele: Tod und Mädchen; Rakousko, Lucembursko, 2016)

Režie: Dieter Berner. Scénář: Hilde Berger, Dieter Berner. Kamera: Carsten Thiele. Střih: Robert Hentschel. Hudba: André Dziezuk. Hrají: Noah Saavedra, Maresi Riegner, Valerie Pachner, Larissa Breidbach, Marie Jung ad., 110 minut, premiéra v ČR 10. 11. 2016.